UPOZORNĚNÍ! Tato povídka není z Naruta!
Otrhané lístky růže na hladině řeky se nesou. Uprostřed dřevěného mostu po kterým projde živá duše jednou za 100 let sedí chlapec věku jak mladého, tak ale i staršího vzhledu. Šestnáctiletý chlapec se sklopenou hlavou hleděl na hladinu řeky v které se odrážel jeho obraz. Slunce šlo pomalu na západ a blížilo se k vrcholkům stromů, které začali mít větší a větší stín. Člověku to přijde jako krásná romantická chvíle, ale pro lidi, kteří pouze čekají, je to jenom další nevydařená noc, kdy budou sami.
,,V tuhle dobu bývám už někde jinde." Vydechne chlapec a nechá hlavu sklopenou.
Klap, klap, klap. Slyší kroky, které se nesou po celém dřevěném mostě. V odrazu je vidět neznámá dívka, která usedá z druhé strany mostu. Tichem se nese jenom vlahý vánek, čechrajíc jim vlasy.
Chlapec pomalu vstane a odchází, dívka však poprvé promluví.
,,Odcházíš, abys nemusel sedět s hromádkou neštěstí?" Přičichla k růži a zavřela oči.
,,Ne" Usadil se zpátky, lehl si na záda a zavřel oči.
,,Člověk by neměl utíkat od člověka, který potřebuje pomoct." Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a zpětně vydechl.
Dívka položila hlavu vedle něho. Oči stále zavřené. Nedívali se na sebe, proč? Každý se dívá, ale pak už nevidí nic víc, než krásu. Ten kdo se nepodívá a pozná prvně duši je člověk se srdcem na pravím místě.
,,Růže jsou krásné na pohled, ale dokážou i popíchat." Položila dívka růži mezi jejich hlavy a dále vdechovala čerstvý vánek, nesoucí se, se západem slunce.
,,Proč tu takhle vysedáváš?" Odklonila dívka hlavu na druhou stranu a otevřela své krásné, hnědé oči.
,,Existuje kluk, ale zdá se, že ani neví, že existuji. Jeho oči jsou okouzlující a když ho vidím, jak se směje, mám pocit, že všechno špatné, co bylo je pryč. Párkrát se na mě podíval, když okolo mě prošel a mě zavalil závan bezpečí a blahosti, závan štěstí. Smutek byl hned pryč." Ukápla ji na dřevěný most slza.
,,Je smutné, když chodí dva lidé okolo sebe a jeden s něj má pocit bezpečí a druhý ani neví, kdo to je. Ale….myslím, že máme stejný problém."
,,Vážně?"
,,U mě také existuje jeden člověk. Dívka s krásnými hnědými očima. Úsměvem, který se jen tak někde nevidí. Její přítomnost přináší do společnosti zával štěstí, ale takového, že když s ní člověk je, nemusí se ničeho bát, přijde mu, že je s tím nejlepším člověkem na světě a už by si nepřál být kdekoliv jinde, než s ní."
,,Už měsíc tady takhle posedávám a přemýšlím o jediném rozhodnutí. Voda je možná studená, ale…"
,,Ale je lepší do ní skočit, než se trápit celý zbytek života, který by za nic nestál." Dokončil kluk větu a sesunul se blíže k okraji mostu. Dívka udělala to samé a každý skočil na ze své strany.
Druhý den byly nalezeny dvě těla. Oba navštěvovali školu, před kterou byly na břehu nalezeny.
Někdy je chyba, nepodívat se na člověka, s kterým máte stejný problém. Nebylo by pak zapotřebí takových rozhodnutí a dívka, toužíc po chlapci, kterého milovala z celého srdce mohla být šťastná, kdyby jen otočila svůj pohled na druhou stranu, uviděla by, že ten neznámí je on. On který ji činil šťastnou už svou přítomností. A chlapec, stačilo otevřít oči a mohl spatřit ji. Ji, která mu dávala pocit štěstí na celý život.
Klap, klap, klap. Slyší kroky, které se nesou po celém dřevěném mostě. V odrazu je vidět neznámá dívka, která usedá z druhé strany mostu. Tichem se nese jenom vlahý vánek, čechrajíc jim vlasy.
Chlapec pomalu vstane a odchází, dívka však poprvé promluví.
,,Odcházíš, abys nemusel sedět s hromádkou neštěstí?" Přičichla k růži a zavřela oči.
,,Ne" Usadil se zpátky, lehl si na záda a zavřel oči.
,,Člověk by neměl utíkat od člověka, který potřebuje pomoct." Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a zpětně vydechl.
Dívka položila hlavu vedle něho. Oči stále zavřené. Nedívali se na sebe, proč? Každý se dívá, ale pak už nevidí nic víc, než krásu. Ten kdo se nepodívá a pozná prvně duši je člověk se srdcem na pravím místě.
,,Růže jsou krásné na pohled, ale dokážou i popíchat." Položila dívka růži mezi jejich hlavy a dále vdechovala čerstvý vánek, nesoucí se, se západem slunce.
,,Proč tu takhle vysedáváš?" Odklonila dívka hlavu na druhou stranu a otevřela své krásné, hnědé oči.
,,Existuje kluk, ale zdá se, že ani neví, že existuji. Jeho oči jsou okouzlující a když ho vidím, jak se směje, mám pocit, že všechno špatné, co bylo je pryč. Párkrát se na mě podíval, když okolo mě prošel a mě zavalil závan bezpečí a blahosti, závan štěstí. Smutek byl hned pryč." Ukápla ji na dřevěný most slza.
,,Je smutné, když chodí dva lidé okolo sebe a jeden s něj má pocit bezpečí a druhý ani neví, kdo to je. Ale….myslím, že máme stejný problém."
,,Vážně?"
,,U mě také existuje jeden člověk. Dívka s krásnými hnědými očima. Úsměvem, který se jen tak někde nevidí. Její přítomnost přináší do společnosti zával štěstí, ale takového, že když s ní člověk je, nemusí se ničeho bát, přijde mu, že je s tím nejlepším člověkem na světě a už by si nepřál být kdekoliv jinde, než s ní."
,,Už měsíc tady takhle posedávám a přemýšlím o jediném rozhodnutí. Voda je možná studená, ale…"
,,Ale je lepší do ní skočit, než se trápit celý zbytek života, který by za nic nestál." Dokončil kluk větu a sesunul se blíže k okraji mostu. Dívka udělala to samé a každý skočil na ze své strany.
Druhý den byly nalezeny dvě těla. Oba navštěvovali školu, před kterou byly na břehu nalezeny.
Někdy je chyba, nepodívat se na člověka, s kterým máte stejný problém. Nebylo by pak zapotřebí takových rozhodnutí a dívka, toužíc po chlapci, kterého milovala z celého srdce mohla být šťastná, kdyby jen otočila svůj pohled na druhou stranu, uviděla by, že ten neznámí je on. On který ji činil šťastnou už svou přítomností. A chlapec, stačilo otevřít oči a mohl spatřit ji. Ji, která mu dávala pocit štěstí na celý život.
Muheheee...vím..docela slaďárna na mě. Nevím, ani jak mě to napdalo, ale čet jsem krásnou, sice krátkou, ale za to opravdu kawaii povídku. Todle ja docela podobný s tim koncem, ale jen s tím skočením do vody.
Třeba se to někomu z vás zalíbilo. Berte to jako náhražku za Papírovou jehlu.
Arigatou.
Prosím, NEKOPÍRUJTE! Arigatou!
©Seylash | 19.12.2008 | www.Anime-World-Cz.blog.cz
..(P) | 26. prosince 2008 v 20:45 | 
ha! slaďárny miluju
takže, kritika na začátek 
ze začátku je to kostrbaté, ale to časem odpadne. ale jak si tam začali povídat... bylo to překrásné. ta část se ti megalózně povedla. ehm, řekněme, že problémy dívky jsou mi blízké 
(a komu taky ne 
) i ty oči by sedli :P nejprve jsem si myslela, že si půjdou zaplavat 
a ono prd... sebevražda je jedna z věcí, které jsou mi nejvzdálenější. tohle bych prostě nedokázala. spíš si myslím, že k tomu nikdy nebudu mít důvod. ale všechno je možný, ještě jsem si neprošla všemi možnými situacemi, že takhle uvažuju... táák, prostě moc pěkný!