na Blog.cz

1.kapitola

Na okraji malého města stál vysoký rodinný dům. Rodina Serkvansová v něm žila šestnáct let. Nastěhovala se tam, když se narodil jejich první syn Adam.

Adam vyrůstal jako jedináček, neměl nikoho s kým by si jako malý hrál. Jeho rodiče byli často v práci, domů se vraceli když se stmívalo a Adama hlídala chůva. Když Adamovi bylo sedm let, narodil se mu bratr. Jeho o sedm let mladší bratr dostal tu nejlepší výchovu, jakou si mohl přát. Nebylo to jako u Adama. Jejich finanční krize se zlepšila a matka si mohla dovolit zůstat doma s jejich druhým synem. Jim byl rozmazlován už od prvního roku. Když něco rozbil nebo něco udělal, často to odnesl Adam. Rodiče si Adama moc nevšímali, věnovali pozornost hlavně Jimovi.
Adam patřil na základní škole mezi ty nejlepší studenty. Nedělal žádné problémy, prospěch měl výborný. Ostatní si ho moc nevšímali, říkali, že je to rozmazlené dítě, za kterého dělají úkoly sluhové a on prospívá jen díky penězům jeho rodičů. Z Adama se stával uzavřený člověk, nemluvil s lidmi, chodil se sklopenou hlavou po chodbách. Ostatní spolužáci mu dělali jenom naschvály a chtěli se ho zbavit. Základní škola pro něj bylo nejhorší období.

Jeho černé vlasy mu pomalu zakrývali krásné modré oči a všichni se mu smáli, že nevidí na svět a proto je tak nemožný.
Když přišel čas podat přihlášku na střední školu, byl Adam rozhodnut. Byl přijat na střední školu ekonomickou.
Když přišel do třídy, všechny pohledy padly na něj. Byl zvyklí, že všichni se na něj dívají, jen kvůli tomu, že je jiný. Černá patka přes levé oko, černé linky okolo očí, prázdný výraz. Posadil se do jedné z volné lavic vzadu a díval se na všechny okolo něj.
Celý půl rok prospíval ve škole s dvojkami a jedničkami. Nedělalo mu problém učení, byl zvyklý se učit a ani na přezdívku šprt nijak nereagoval. Učení, čtení knížek a poslouchání hudby bylo to jediné, co ho bavilo. V pokoji měl několik poliček s knížkami, které přečetl. Nestyděl se za to, o hodinách češtiny byl napřed. Na základce se učil i něco navíc, chtěl vědět víc, než potřeboval. Jeho volný čas byl stále plný. Stále se učil nové a nové věci.
Spousta spolužáků odešlo ze třídy, nezvládali totiž učení.
Uběhl už měsíc po pololetním vysvědčení a po třídě se rozneslo, že by měl přijít nový žák. Adam byl celý nadšený, že přijde zase někdo, kdo se mu bude posmívat a bude mít na něj narážky. Třídní učitelka jim v pátek oznámila, že v pondělí přijde ten nový žák, všichni byli jak malé děti a vyptávali se, jaký je a jestli ho učitelka zná. Jakmile se zazvonilo o poslední hodině, Adam si sbalil věci a odešel domů.
Víkend byl jako každý jiný. V pondělí ráno sešel do jídelny, sbalil si svačinu a odešel do školy. Venku bylo zataženo a lilo jak z konve. Přehodil si přes hlavu kapucu a rychlým krokem vyrazil na autobusovou zastávku. Ve vnitř seděl kluk. Měl žlutou kapuci, bílou bundu, modré, úzké kalhoty a v každé botě měl jinou tkaničku. Z pod kapuce mu čouhali delší blonďaté vlasy. Adam nevěřil vlastním očím, že něco tak barevného vůbec existuje. K zastávce se blížil autobus, zastavil a před dveřmi se utvořila fronta několika lidí. Celou cestu ke škole se Adam koukal z okna na ulici, po které chodilo několik dětí do školy a další starší lidé, kteří spěchali do práce. Autobus s hrknutím zastavil na druhé straně silnice než je škola a polovina lidí vystoupila. Nijak rychlým krokem šel ke škole. Kousek před bránou školy ucítil ránu do ramene. Sluchátka mu hrknutím vypadla z uší, upadl na zem a několik sešitů mu vypadlo z tašky, ty se mu promočili od deště. Zvedl oči a hledal toho, kdo do něj vrazil. Byl to ten samý kluk, který byl na zastávce. Utíkal směrem k hlavním dveřím školy.
,,Blbec jeden!" pomyslel si v hlavě a pokračoval v cestě.
Okna ve třídě byla zamlžená a všichni byli utopení a hřáli si tam mokré oblečení. Se zvoněním vešla do třídy učitelka a s ní nový žák. Adam na něj zíral s otevřenou pusou. Jeho modré kalhoty, žlutá mikina a blonďaté vlasy. To je on, ten co byl na zastávce a taky ten, kdo do něj vrazil.
,,Třído, tohle je Sam Evergreen. Odteď je to váš nový spolužák." Představila všem Sama a ukázala mu kam si má sednout. Její prst směřoval na místo vedle Adama. Sam se šťastným úsměvem posadil vedle Adama a vytáhl si pár papíru a tužku.
,,Pomiň, jak jsem do tebe vrazil." Omluvil se mu a nabídl mu ruku: ,,Já jsem Sam".
Adam jen odvrátil pohled do učebnice a dělal že čte.
,,Já vím, jak se jmenuješ, ale upřímně, mi to je jedno." Zahořkle s ním ukončil konverzaci a pokračoval ve čtení.
,,Aaaa…pán je urážlivej." A smál se.
Celou hodinu se Adam se Samem předháněli, kdo toho ví víc. Učitelka a ostatní na něj jenom zírali. Sam byl takový usměvaví, kdežto Adam mněl kamenný výraz. Na konci hodiny je učitelka pochválila a oba dva dostali jedničky.
O přestávce všichni odešli ze třídy, jediný Adam zůstal na svém místě a četl si knížku.
Trhl sebou, když někdo práskl dveřmi. Ve třídě se objevil Sam a sedl se vedle něj.
,,Tak znova Adámku, já jsem Sam," podal mu znova ruku a usmál se.
,,Moje jméno víš, tak co ještě chceš? Jste všichni stejní. Stejní hyeny!" zabouchl knihu a položil si hlavu na lavici. Hleděl ven z okna, kde stále pršelo.
Sam se přestal smát a sklopil hlavu.
,,Nedělej, že se tě to tak dotklo!" hleděl na něho Adam a štvalo ho, jak si na něco hraje. Položil zpátky hlavu na lavici a odvrátil od něj pohled.
,,Hyeny. Tak jsem na základce všem říkal. Všichni mě tam nenáviděli za to, jak vypadám, za to jaký jsem. Dělali mi naschvály, shazovali mě před ostatníma. Nenáviděl jsem je za to." Adam se na něj lítostivě podíval a omluvil se mu za to, co řekl.
Se Samem si Adam rozuměl čím dál více. Trávili spolu spoustu času, učili se, poslouchali hudbu, chodili ven. Adam se začal více smát, už nebyl tak zamlklí jako dřív. Sam mu ukázal svět z lepší stránky.
Jednou v pátek večer byli u Adama doma. Nikdo jiný u nich nebyl. Měli celý dům pro sebe a dělali všelijaké blbosti. Adam přinesli k televizi popcorn a něco k pití a Sam zapnul film, který přinesl. Sam napodoboval některý scénky z filmu a Adam se mu smál. Když předváděl jednu romantickou scénku, zakopl a nohu stolku, který stál před televizí a upadl na Adama. Oba se tomu smáli, ale když se podívali každý tomu druhému do očí, nebylo jim už do smíchu. Sam začal natahovat hlavu směrem k Adamovým ústům a lehce ho políbil. Leželi na pohovce se zavřenýma očima, dokud jim nedošlo, co se stalo. Adam se od Sama odtrhl a Sam se začal omlouvat.
,,Promiň, já, tohle jsem nechtěl. Měl bych jít radši domů." Sebral svoji bundu a mikinu a odešel z domu. Adam se snažil pochopit, co se stalo. Mozek říkal ne, ale srdce ano. Rozeběhl se rychle ke dveřím a otevřel. Sam zase utíkal zpátky ke dveřím. Pevně se objali a začali si vyměňovat polibky. Adam za nimi zabouchl dveře a vrátili se zpátky na pohovku. Leželi na pohovce a líbali se, užívali si každý polibek.
Ráno se probudili v objetí v Adamově pokoji. Strávili spolu celý den a celou noc. V neděli se rozdělili a každý se připravoval do školy.
V pondělí ráno se potkali na zastávce. Bylo jim jedno, že tam jsou lidé, pevně se objali a políbili na uvítanou. Celou cestu si povídali, drželi se za ruce a ukazovali světu, jak jsou šťastní.