na Blog.cz

V ulicích Konohy, na kterou konečně dopadla zima se proháněl jemný zimní vánek. Velké vločky se pomalu snášeli k zemi a dopadaly na chodníky. V ulicích se začala rozsvěcet lampy a obyvatelé

Konohy se vraceli do svých domovů, kde na ně čekal vyhřátý pokoj a rodina.

Na Naruta, ale nikdo nečekal, ani ten vyhřátý pokoj. Ulicemi se procházel pomalu. Moc se mu domů nechtělo. Už jen pár obyvatel okolo něj prošlo s pozdravem. Pomalu se blížil ke svému domu. Pod nohama mu křupal sníh a na hlavu mu dopadali vločky sněhu. Všude už bylo vše připraveno. Oslava nového roku byla už zítra. Už pár dní uvažuje nad tím, že s oslavy nezúčastní. Nemá s kým jít. Lee pozval Sakuru a ona ho přijala a nikdo jiný ho nenapadal.
,,Hinata?" Vypustil se sebe, když viděl na lavičce sedět Hinatu. Vlasy měla celé od sněhu a celá lavička byla už zasněžená.

UPOZORNĚNÍ! Tato povídka není z Naruta!

Otrhané lístky růže na hladině řeky se nesou. Uprostřed dřevěného mostu po kterým projde živá duše jednou za 100 let sedí chlapec věku jak mladého, tak ale i staršího vzhledu. Šestnáctiletý chlapec se sklopenou hlavou hleděl na hladinu řeky v které se odrážel jeho obraz. Slunce šlo pomalu na západ a blížilo se k vrcholkům stromů, které začali mít větší a větší stín. Člověku to přijde jako krásná romantická chvíle, ale pro lidi, kteří pouze čekají, je to jenom další nevydařená noc, kdy budou sami.